Práce pojednává o uvěznění neživého organizmu v momentu jejího pohybu.

Téma zahrnuje tři prvky artefaktu – monument, dlaždice, video

Monument

Téma_

Monument pojednává o jakési tenzi v pohybu, momentu spočívání mezi akcí a klidem, ponechává pozorovatele v očekávání které mu nabízí nezávislou možnost dalšího kroku.

Proces_

Příprava tohoto objektu probíhala na sedmi menších modelech ve kterých byl zachycen proces úniků a dvojích realit, prolínání se a bourání prostoru. Vždy byl model rámován stejným obdélníkem stanovující jednotný výchozí bod a hranici.

Prostředky_

Monument byl vymodelován z hlíny, následovalo vytvoření sádrové forma a vydusání betonu. Materiály v něm obsažené: cement 24,5r, písek, urychlovač tvrdnutí, voda, perlinka, roxor, jekl.

Reflexe_

Monument se od svého modelu liší v tom že je dynamičtější, pružnější. Má působit lehce na pohled a přitom být těžkopádný stejně jako úděl tvora.

Dlaždice

Téma_

Dlaždice zachycují vzorec opakující se stále dokola se snahou nalézt chybu či nesouvislost výjimečnost v davu kde napohled je vše stejně uniformní. Množení a sklad dlaždic je možný provádět do nekonečna a otázkou je zda je potřeba tak činit.

Proces_

Fragment dlaždice vychází z modelové série připravené pro monument o kterém bylo také uvažováno že by se zmnožoval. Soustava dlaždic zprvu měla být průsvitná a vystavena v prostoru proti světlu tak aby vytvořila dvě polohy své existence, 1. jasnou a pevně stanovenou, 2. nečitelnou, mechanicky oživenou a zafixovanou ve své pomíjivostí. Však mnohem silnější se stávali v neprůhledné formě kde se více prosazovala jemná modelace, výraz a hra stínů celé sestavy.

Prostředky_

Dlaždice byly odlévány do silikonové formy, materiál: sádra, palatal

Reflexe_

Srovnáme-li dlaždice s monumentem musíme dojít k závěru že monument má působivější výrazovost však dlaždice uchvacují svým nenápadným neohraničitelným rozměrem, stínohrou a ornamentalizací.

Video

Téma_

Video zaznamenává mechanické oživení, jemné zkoušení hranic, lacinost loutky a sílou loutkáře. Zajetím jednoho mrtvého tvora v nekonečném pohybu, snaha oživit a zároveň podmanit. Tvor je fascinována svým středobodem a působí dojmem chtivosti jej dosáhnout. Na druhou stranu nemůže své zacyklení nijak ovlivnit a tak komicky krouží ve svalové nečinnosti a potírá svou vůli volného pohybu který je zapříčiněn mechanickým strojem.

Čas je chápán v přímé linii. Čas je svazován do souvislého pohybu hodinového rytmu, lépe mu tak rozumíme ale roztříštíme-li jej do jednotlivých částí a přeskupíme jej, vytvoříme fikci? Vytvoříme faleš? Nebo jen nesrozumitelný pohyb částí neidentifikovatelného prostoru?

Projekt byl tvořen formou performance při, které bylo zachyceno 131 výrazových fotek. Zabývající se problematikou pomíjivostí času. Výsledný objekt nabízí vhled na prožitek zakonzervovaný ve vzduchové kapse, ve které se čas jako by zastavil.